Daňový řád: Co se mění a jak na to?

Daňový řád a zákon o daních tvoří základní pilíře českého daňového systému. Zatímco zákon o daních stanovuje, kdo je povinen daně platit, z čeho se daně platí a v jaké výši, daňový řád upravuje procesní stránku daňové povinnosti. Daňový řád tak definuje pravidla pro správu daní, postup při daňové kontrole, práva a povinnosti daňových subjektů i způsob vymáhání daní. Znalost daňového řádu je proto klíčová nejen pro daňové poradce a účetní, ale i pro všechny podnikatele a občany, kteří se chtějí vyhnout případným sporům s finanční správou. Zákon o daních je poměrně složitý a rozsáhlý právní předpis, který prochází častými změnami. Pro běžného občana je proto obtížné se v něm zorientovat a sledovat všechny jeho aktualizace. V takovém případě je vhodné obrátit se na odborníka, který poskytne relevantní informace a pomůže s daňovou problematikou.

Základní principy daní

Český daňový systém se opírá o dva základní pilíře: daňový řád a zákony o jednotlivých daních. Daňový řád, shrnující obecná pravidla pro správu daní, stanovuje například povinnosti daňových subjektů a postup při daňové kontrole. Na druhé straně zákony o daních, jako je zákon o dani z příjmů nebo zákon o DPH, definují specifické daňové povinnosti pro jednotlivé typy daní. Stanovují například předmět daně, okruh poplatníků, sazby daně a další náležitosti.

Základní principy českého daňového systému zahrnují například zásadu legality, která znamená, že daň může být uložena pouze na základě zákona. Dále platí zásada rovnosti, podle níž by daňové zatížení mělo být rozloženo spravedlivě mezi daňové subjekty. Mezi další principy patří zásada neutrality, která usiluje o minimalizaci deformací trhu způsobených daněmi, a zásada efektivity, která zdůrazňuje, že výběr daní by měl být co nejefektivnější a administrativně nejméně náročný.

Daňový řád, spletitá síť paragrafů a výjimek, je jako bludiště, ve kterém se i zkušený daňový poradce může snadno ztratit.

Anežka Malá

Povinnosti daňových subjektů

Daňové subjekty, ať už se jedná o fyzické nebo právnické osoby, mají v České republice dle daňového řádu a zákona o daních jasně dané povinnosti. Mezi základní povinnosti patří registrace u správce daně, a to v případech stanovených zákonem. Dále jsou daňové subjekty povinny podávat daňová přiznání a hradit daň včas a ve správné výši. Daňové přiznání musí obsahovat veškeré náležitosti stanovené zákonem a musí být pravdivé a úplné. Daňové subjekty jsou povinny vést účetnictví nebo daňovou evidenci, a to v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem. Tyto záznamy slouží jako podklad pro daňové přiznání a pro případnou kontrolu ze strany správce daně. Daňové subjekty jsou povinny poskytovat správci daně součinnost při správě daní, a to zejména při daňové kontrole. To znamená, že jsou povinny předkládat požadované dokumenty a informace a umožnit kontrolu dokladů a majetku. Nedodržení těchto povinností může mít pro daňový subjekt za následek sankce, jako jsou pokuty, penále, případně i trestní stíhání.

Daňové řízení a jeho fáze

Daňové řízení představuje formalizovaný proces, kterým správce daně uplatňuje právní předpisy v oblasti daní. Jeho průběh a jednotlivé fáze definuje především zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Celý proces začíná zpravidla zahájením daňového řízení, a to buď z moci úřední, nebo na základě podnětu. V této fázi správce daně shromažďuje důkazy a informace potřebné pro správné stanovení daně. Následuje fáze zjišťovací, během níž správce daně analyzuje shromážděné důkazy a posuzuje jejich věrohodnost. Na základě zjištěných skutečností správce daně vydá rozhodnutí, kterým daň doměří, stanoví, vrátí přeplatek, nebo daňové řízení zastaví. Proti tomuto rozhodnutí se lze zpravidla odvolat, čímž se řízení dostává do fáze odvolací. Odvolací řízení slouží k přezkoumání rozhodnutí správce daně nadřízeným orgánem. Daňové řízení je komplexní proces, jehož cílem je zajistit správné a efektivní výběr daní v souladu se zákonem.

Daňová kontrola a doměření

Daňová kontrola představuje jeden z klíčových nástrojů správce daně k ověření správnosti a úplnosti daňových povinností daňových subjektů. Daňová kontrola se řídí ustanoveními daňového řádu, konkrétně § 84 a násl. Správce daně je oprávněn provést u daňového subjektu kontrolu dokladů, účetních a jiných záznamů, majetku, hotovosti a dalších věcí, které mají význam pro správné stanovení daně. V rámci daňové kontroly může správce daně využít i institutu místního šetření (§ 92 daňového řádu), jehož cílem je ověření skutečností, které jsou pro správné stanovení daně relevantní. Pokud správce daně v průběhu daňové kontroly zjistí, že daňový subjekt neodvedl daň ve správné výši, je oprávněn provést doměření daně. Doměření daně se řídí § 147 a násl. daňového řádu. Kromě doměření daně může správce daně daňovému subjektu uložit také pokutu za porušení daňových předpisů.

Srovnání daňových řádů

Vlastnost	Daňový řád 2020	Daňový řád 2014
Elektronická evidence tržeb (EET)	Povinná pro většinu podnikatelů	Nepovinná
Základní sazba daně z příjmů fyzických osob	15%	15%

Odvolání, stížnosti a soudní přezkum

V případě nesouhlasu s postupem správce daně v daňovém řízení má daňový subjekt právo se bránit. Prvním krokem je zpravidla podání odvolání. To se podává u správce daně, který vydal rozhodnutí, proti němuž směřuje. Zákon o daních z příjmů ani daňový řád nestanovují přesnou formu odvolání, nicméně musí obsahovat obligatorní náležitosti. Mezi ně patří identifikace účastníků řízení, označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, vylíčení důvodů, proč daňový subjekt s rozhodnutím nesouhlasí, a návrh, jak má správce daně ve věci rozhodnout. Pokud správce daně odvolání zamítne, má daňový subjekt možnost podat žalobu u příslušného soudu. Soudní přezkum představuje poslední možnost obrany proti nezákonnému rozhodnutí v daňové věci. Je důležité si uvědomit, že lhůty pro podání odvolání a žaloby jsou zákonem stanoveny poměrně krátce. Proto je v případě pochybností vhodné obrátit se na odborníka v oblasti daňového práva, který pomůže s obranou práv daňového subjektu.

Sankce za porušení daňových předpisů

Daňový řád a zákon o daních stanovují systém sankcí za porušení daňových předpisů. Cílem těchto sankcí je zajistit řádné plnění daňových povinností a zamezit daňovým únikům. Sankce se liší podle závažnosti porušení a mohou mít podobu pokut, penále, úroků z prodlení nebo trestněprávních postihů.

Pokuty představují nejčastější formu sankce za méně závažná porušení daňových předpisů, jako je například nepodání daňového přiznání včas nebo uvedení nesprávných údajů v daňovém přiznání. Výše pokuty se odvíjí od závažnosti a doby trvání porušení. V případě úmyslného porušení daňových předpisů hrozí vyšší pokuty než v případě neúmyslného pochybení.

Kromě pokut se uplatňují také penále, která představují sankci za prodlení s úhradou daně. Penále se počítá jako procento z dlužné částky a jeho výše se odvíjí od délky prodlení. V případě závažných daňových deliktů, jako je daňový únik ve velkém rozsahu, hrozí kromě pokut a penále také trestněprávní postih.

Zákon o daních z příjmů a daňový řád tvoří základní pilíře českého daňového systému. Zatímco zákon o daních z příjmů definuje, kdo je poplatníkem daně, z jakých příjmů a v jaké výši se daň platí, daňový řád stanovuje pravidla pro správu daní. Daňový řád upravuje postup při registraci k dani, podávání daňových přiznání, placení daně, provádění daňové kontroly nebo vymáhání daní. Znalost obou těchto předpisů je proto nezbytná pro všechny subjekty, které přicházejí do styku s českým daňovým systémem. Pochopení principů fungování daňového systému a znalost základních pojmů usnadní daňovým subjektům orientaci v daňové problematice a přispěje k předcházení daňovým sporům. Pro komplexní pochopení problematiky je vhodné sledovat i aktuální judikaturu a výklady finanční správy.